Jak sestavovat tréninkový program

Tato výhoda má však i svůj háček. Předpokládá totiž významnou spolupráci cvičícího. V aerobiku, džezgymnastice, ale i v dalších formách pohybových aktivit je cvičenec postaven víceméně do pasívní role. Přijde do tělocvičny, postaví se na svoji značku a vše ostatní je již především záležitostí cvičitele či trenéra. Jaká bude rozcvička, jaký výběr cviků a hudby, jaká intenzita apod. Hodina je jednotná, dopředu připravená a cvičící se musí buď přizpůsobit, nebo odejít. Je však v každém případě zbaven odpovědnosti za průběh cvičení drží se stanoveného tempa a povelů cvičitele. Nemusí přemýšlet. Nenese odpovědnost. Není tvůrcem cvičení, nýbrž jeho pasívním produktem. Pokud se žádané výsledky dostaví, je dobře. Pokud se nedostaví, je vinen cvičitel.

Naše pojetí kulturistiky přistupuje ke cvičení jako k vysoce individuální záležitosti. Každý z nás je jiný; proto i ideální pohybová zátěž se u každého musí lišit. Individuálnost přístupu k tvorbě tréninkových programů se postupem času dokonce zvyšuje. Systémem pokus – omyl si většina cvičících ujasňuje, kterými přístupy či cviky nejlépe dosahuje svých cílů, a tyto přístupy či cviky pak upravuje a zdokonaluje. Zatímco tréninkové plány začátečníků se nemusí v podstatě příliš odlišovat, u zkušených kulturistů můžeme vidět přístupy až diametrálně odlišné, a přesto plnící pro každého sportovce svůj účel.

A zde jsme u onoho háčku našeho pojetí cvičení. Možnost individuálního dávkování zátěže je pro většinu zájemců výhodou. Mohou sledovat vliv cvičení na svůj organismus v měsíčních či dvouměsíčních intervalech a svůj trénink uzpůsobit s cílem zajistit jeho soustavné, pozitivní působení. Mnozí cvičenci právě tento fakt na našem cvičení nejvíce oceňují. Pro jiné je však naopak zdrojem nejistoty a nerozhodnosti a postupně vede ke snížení či ztrátě zájmu o cvičení. Možnost tvorby vysoce individuálních cvičebních programů považujeme za největší výhodu našeho typu cvičení. Vzrůstá tím však požadavek na aktivitu, a tím i na úroveň vědomostí cvičících. Zodpovědnost za správné sestavení programu přechází poznenáhlu z trenéra do rukou jednotlivých cvičících, trenér se tak postupem času stává spíš konzultantem v případě nejasností (cvičení po nemoci či úraze, cvičení v těhotenství, překonání plata výkonnosti apod.). Zcela si trenér zachovává svoji úlohu v přípravě sportovců k soutěži.

(4219)